Jak se Lucius a Narcissa daly dohromady

31. prosince 2007 v 8:13 | Evellyn Bellatrix Marvolo Helsing
Proč…proč zrovna já? Proč zrovna já nemůžu být šťastná? Proč nemůžu mít přítele, který by mě opečovával, když bych byla nemocná,který by mě laskal, noc co noc? Proč nemůžu zažít LÁSKU? Proč mi je tato věc tak odpíraná? Sestra má muže, který ji miluje a ona jeho…ale proč ne já?
Závidím jí to, závidím jí toho muže, závidím jí lásku…Jsem půvabná žena, nebudu to popírat. Kde jaký muž by byl pro mě schopen umřít, ale nic víc. Nikdy mě nikdo nepožádal o ruku…i když jednou se to už stalo, ale byl to napůl mudla…pche…
Možná některým moje povyšování nad mudly, připadá pokrytecké, ale je to můj názor a nikdo mi ho neveme. Nikdy bych si neodpustila, že bych pošpinila rod a jméno Blacků, tak jako to udělala moje sestra Andromeda co si vzala mudlu! To nikdy.
Narcisse Blackové se tyto myšlenky už třetí den honily v hlavě a nedokázala se jich zbavit. Jeden jediný ubohý sen, kde viděla samu sebe, jak drží malé miminko a vedle ní sedí muž a drží ji za ruku jí naplňoval pocitem, že musí něco vymyslet, že konečně musí něco změnit…nemůže takhle navždy zůstat sama a trápit se…hlavně by chtěla vědět, jak vipadal ten muž ze sna…Scházela ze schodů a ani si neuvědomovala, že každou chvílí má přijít na návštěvu ze její sestrou Bellatrix nějaký muž, z jejího "spolku". Lépe řečeno ze spolku Temného pána.
Onen host, Lucius Malfoy, tou dobou již netrpělivě přešlapoval u stupních dveří. Slyšel kroky, proto ještě jednou zazvonil, ale jeho trpělivost už byla u konce, proto se rozhodl, že prostě vejde. Spatřil krásnou ženu, která kráčela ze schodů. Nemohl se hnout, jako by byl přimražen k zemi. Jako by ho Amor zasáhl svým šípem. Věděl, že je to sestra jeho přítelkyně Belly, vyprávěla mu o ní dost, ale že je takto nádherná ho v životě nenapadlo. Narcissa…tak se jmenovala…krásné jméno, napadlo ho.
Narcissu něco vyrušilo z jejích myšlenek, ale nedokázala identifikovat co. Odlepila svůj zrak od země a přejela jím celou vstupní halu. Její pohled spočinul na neznámém, vysokém a elegantním muži. Pod jeho kloboukem se skrývali dlouhé bloňďaté, dá se říct, trochu vybělené rovné vlasy, které mu splývaly na zádech. Na první pohled jí uchvátil a kolem ní se zastavil čas. Pro ní existoval jen on. Konečně to poznala…poznala to, co tak dlouho a toužebně hledala…poznala lásku.
Jenže vysílení z probdělých nocí, které si až do této chvíle neuvědomovala, jí bezmilosrdně zasáhlo. Začala se jí točit hlava, v uších jí zněl šum, který každou vteřinou zněl hlasitěji a před očima se jí začalo dělat černo. Nakonec se jí podlomili kolena a spadla.
Vyděsilo ho to, co právě spatřil. Žena, do které se na první pohled zamiloval, nyní padala po schodech dolů. Jeho reakce byla okamžitá. Přiběhl k ní, nevěděl co má dělat, byl zmatený. Hleděl do té nádherné tváře a bál se, že to, co tak dlouho hledal, ztratil, aniž by měl šanci se toho dotknout.
"Bello!!! Bellatrix! Kde jsi??"Jeho hlas se odrážel od stěn starobylého domu Blacků. Nemusel ani dlouho čekat, když zaslechl dupod. Vzhlédl od bezvládného těla jeho milované a spatřil Bellu, jak stojí na schodech a ve tváři má vyděšený výraz.
"Luciusi..co..co se stalo?!"Její hlas se třásl strachem.
"Já…zvonil jsem…nikdo…neotevíral, tak jsem vešel…ona…Narcissa…"sklonil svůj pohled na onu nádhernou ženu. "šla ze schodů…najednou…zavřela oči a spadla…já…nemohl jsem nic dělat…"Cítil, jak se mu do očí derou slzy. O pár vteřin později, již byla Bella naproti němu a skláněla se nad tělem její sestry.
"Musíme…jí přenést do postele…"Vzhlédla k němu s prosíkem v očích. "Poté bych mohla s tvou pomocí ji zachránit…" Kývl jen na souhlas a vzal Narcissu do svého náručí. Držel jí jemně, aby jí ještě více neublížil. Bál se o ní….strašně moc.
Bella ho vedla po schodech až do druhého patra, kde před ním otevřela dveře do nádherné ložnice. Pochopil že to je ložnice Narcissy, znal totiž Bellu a věděl, že ona nemá ráda, takový to styl. Pokoj byl naladěn do stříbrných, zlatých a zelených barev. Vpravo od dveří byl velký krb, ve kterém plál oheň, který zahříval a prosvětloval celý pokoj. Na oknech byly tmavě zelené záclony,v yšívané zlatou nití,j ejichž vzor byly květiny, nejspíš Narcisy. Uprostřed pokoje, naproti krbu stál malý konferenční stolek, na němž byl puket žlutých květin. Kolem něj stály tři velká, mosazná stříbrná křesla. Všemu dominovala dvoulůžkouvá postel se zlatými nebesy a stříbrno-zeleným povlečením.
Bella ho zavedla k postely, na níž opatrně položil Cissu. Do obličeje jí spadl pramínek vlasů - Lucius se k ní nahnul a s něhou jí tento pramínek odendal.
"Luciusi…teď není čas na romantiku…musíme jí zachránit!"Napomenula ho chladně Bella, ale on dobře v jejím tónu poznal strach.
"Jistě Bellatrix…pusťme se do toho!"Opětoval jí její tón stejnou mincí. Poté vytáhl hůlku a společně s Bellou začali mumlat složitá zaklínadla a hluboko v srdci doufali, že se Narcissa probere, bez jakékoliv újmy na zdravý.
*********
Hodiny v pokoji potichu odtikávali každou vteřinu…Luciuse to strašně znervozňovalo, už tu sedí u lůžka jeho lásky přes 6 hodin, ale ona se stále neprobrala. Bellu poslal spát už před hodinou, protože málem zranila Cissu, když špatně vyřkla zaklínadlo. Sám pociťoval únavu a věděl, že už moc dlouho se neubrání. Vstal a šel se podíval na Narcissu. Obličej měla spocený a občas sebou škubla - v křeči, či kvůli noční můře, to si jen mohl domyslet -, jindy tlumeně vykřikla. Namočil ručník v míse, která ležela na nočním stolku, vedle postele a lehce jím otřel její obličej. Naposledy se na ní podíval a poté se vrátil do svého křesla. Sedl do té nejnepohodlnější pozice, aby jen tak neusnul a byl u toho, až se Cissa probudí.
Narcissa měla v hlavě strašný zmatek. Před očima viděla všechno rozmazaně. Nejdřív ten sen, poté obličej muže, kterého viděla ve vstupní hale a poté křik. Někdo volal její sestru. Přinutila se otevřít oči. Všude byla tma a po chvíli zkoumání pochopila že je u sebe v ložnici. Bála se…ano…poprvé ve svém životě se bála ve vlastním pokoji! Ta tma kolem…neviděla pomalu ani na dva metry. Tmavé kouty jí naháněly největší strach, protože se v každým mohl skrývat nějaký člověk a uřknout jí, nebo ještě hůř, zabít ji! Pomalu si sedla, ale šlo to velmi špatně. Cítila, jak jí každá kost v jejím těle bolí, jako kdyby projela lisem a pak znovu dána do původního stavu. Hlava jí třeštila, jako kdyby jí někdo zevnitř zatloukal hřebíky. Opatrně sesunula nohy z postele a s námahou se postavila. Přecenila své síly a nohy se jí podlomily a znova padala…tentokrát tu byly sice jen dva menší schody, ale po tom otřesu co již dnes zažila, to pro ni byla noční můra! "Sakra…u Merlinovejch spodků…blbý schody, kdo je sem dal?!"Zamumlala nasupeně a pokoušela se vstát. "
Luciusi…Luciusi…mám pro tebe skvělou zprávu!!"Ohlédl se. K němu běžela Cissa s tím nejnádhernějším a nejveselejším úsměvem na tváři. Přiběhla až k němu a skočila mu do náruče, ač se to na ženu jejího postavení nehodilo… "Cisso…copak se děje,že si tak šťastná?"Zeptal se jí. Cítil, jak jí buší srdce…její oči zářili, jako hvězdy na obloze. "Luciusi….čekám miminko!!"Celý šťastný jí políbil, ale najednou se vše rozplynulo a on se probudil.
Seděl v křesle a zaslechl ránu od lůžka Narcissy a….
"Sakra…u Merlinovejch spodků…blbý schody,kdo je sem dal?!"Nemohl potlačit smích,ale nechtěl, aby ho slyšela jak se jí směje a proto se zakousl do své vlastní ruky(to muselo boletJ). Vytáhl z hábitu hůlku a zamumlal "Lumos", pokoj osvětlilo světélko z jeho hůlky a uviděl ležící Narcissu, jak se pokouší znovu se posadit. Zase ho přepadl ten pocit, že se nemůže hýbat…zase ta láska! Nějak se to přinutil tento pocit přemoci a klekl si vedle ní. Zamžourala do svitu hůlky, chvíli trvalo, než si na něj zvykla.
"Kdo…kdo jste a co děláte u mě v pokoji?"zeptala se roztřeseným, ale nádherným hlasem.Lucius musel v sobě hodně potlačovat to, aby jí nepopadl do náruče a nepolíbil.
"Já jsem Lucius Malfoy,přítel vaší sestry."Odpověděl jí na otázku. Chytl jí do náruče a položil jí na postel. "Vaše sestra si musela jít lehnout, byla až příliš vystrašená a unavená, proto jsem se nabídl ,že tu budu, až se vzbudíte."Utápěl se v jejích očích, chtěl se k ní naklonit a ochutnat její nádherné plné rty. Přisedl si vedle ní na postel, chmátl po vlhkém ručníku a jemně jí ho přikládal na obličej. Narcissa poprvé v životě pocítila pravou touhu dotknout se člověka, který byl od ní nyní tak blízko. Nikdy tohle nezažila, ale věděla, že už dlouho nevydrží se na něj jen koukat a nic nedělat. Bolest šla do ústraní, protože láska jí přemohla. Pomalu zvedala ruku k jeho obličeji, ale v polovičce se zastavila. Všiml si toho. Povytáhl kousek obočí, podíval se na její ruku, která zůstávala stále na stejném místě a pak zase zpět na ní. Stále mu hleděla do očí a lehce si skousla rty .Opět si toho všiml. Jeho pohled sjel na její rty. Nepatrně se nahnul, ale zastavil se. Hleděl jí stále do očí, neuhnul, nebál se. Pak se to seběhlo ze vteřiny na vteřinu. Její ruka se konečně pohnula z onoho začarovaného místa a pohladila ho po tváři. Při jejím dotyku zavřel oči. Oběma bylo srdce jak o závod na život a na smrt. Její ruka se přesunula z tváře do vlasů. Měl je neuvěřitelně hebké, jako hedvábí. Lehce mu zatlačila na hlavu a to pro něj bylo jako zelená na semaforu. Nahnul se k ní a jemně se dotkl jejích rtů. Po tomhle toužila, políbit ho. Jejich rty se do sebe vpíjeli a ochutnávali se, jako by to, co dělali, bylo poprvé. Líbali se neuvěřitelně dlouho a pro Narcissu to bylo něco neuvěřitelně krásného. Jenže on se od ní odrhl. Nechtěla mu pohlédnout do očí a tak nechala své zavřené.
Nemohl dál…musel se od ní odtrhnout. Popravdě bál se, že ho její oči budou probodávat pohledem, že přestal, ale ona je nechala zavřené. Její ruka vyjela z jeho vlasů…věděl, že udělal největší blbost na světě. Napadlo ho jediné řešení… "Narcisso…miluji tě…!"Zašeptal do ticha a zavřel oči. Ucítil její ruce, které ho chytly kolem krku. Věděl,že je vše zase v pořádku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amy leeeee Amy leeeee | E-mail | Web | 8. července 2008 v 17:31 | Reagovat

hmmmmmm moc přeslazený.........

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.