10.kapitolka

19. ledna 2008 v 19:26 | Evellyn Bellatrix Marvolo Helsing
Tuhle kapitolu píšu s vypětím všech sil, jsem psychicky na dně... a myslím to smrtelně vážně, doufám že nepropadnu ještě hlouběji... budu se snažit nic si neudělat :) - nepovažujte mě za nějakou holku, co trpí samopoškozováním...! nic sem si neudělala... zatím...

Lucy pomalu kráčela za Voldemortem, který ji lehce držel za ruku. Běhalo jí hlavou tolik myšlenek, že se vůbec nesoustředila kudy a kam jdou. To si myslí, že mu uteču, nebo spadl na hlavu? Blesklo jí hlavou. Z nenadání se muž před ní otočil s pobaveným úšklebkem.
"Já vím, že mi neutečeš a můžu tě ujistit, že jsem na hlavu nespadl, jsem zcela v pořádku - kdyby si se náhodou strachovala."ušklíbl se na ní a pokračoval dál v cestě. Lucy se na obličeji objevil pobavený úsměv. Úplně zapomněla, že si všechny její myšlenky, které jí lítají hlavou, může přečíst. Když se zastavili, pozvedla Lucy hlavu. Spatřila velké dubové dveře, které ještě za celou dobu jejího pobytu neviděla. Voldemort do nich lehce strčil a s vrzáním se otevřely. V místnosti byla tma, proto neviděla co se uvnitř skrývá. Ale když za nimi zavřel její společník dveře, celá místnost se osvětlila. Kolem do kola stály smrtijedi. Někteří se jim dokonce uklonili. K Lucyninýmu (hrozný slovo:)) údivu dokonce někteří přišli až k ní a políbili jí její lem šatů. Tázavým pohledem vzhlédla na Voldemorta, který ledovým pohledem sledoval celý výjev.
"To by stačilo!"zahřměl a ledovým pohledem zpražil jednoho Smrtijeda, který se již po třetí ukláněl a líbal její šaty. Švihnutím hůlky odletěl na protější zeď, po které se svezl a zůstal na místě, kde se schoulil do klubíčka. Voldemort se jen ušklíbl a pokynul Lucy ke dvou velkým mosazným křeslům, které byly postavený na malém pódiu.
"Většina z nás asi ví, proč jsme tu..."začal Voldemort, když usedli do křesel. Všichni jeho služebníci, i Lucy ho napjatě naslouchali. "Rozhodl jsem se, že potrestáme našeho zrádce, Červíčka... Všichni jistě víme, co se stalo. Víme že kvůli němu byla v ohrožení života zde přítomná Lucy..."otočil se na ní a lehce se ušklíbl. Místností to zašumělo, ale když viděli rudé plameny v očích Voldemortovích, ihned utichli. "Červíček nás již očekává na jednom vzdáleném místě v pustině... O onom místě jsem vám již dal detailní popis, takže se tam OKAMŽITĚ přemístěte! Já a Lucy se ihned po vás dostavíme."Poté pokynul rukou a do 5 vteřin byli v místnosti jen on a Lucy.
Oba mlčeli a vzájemně se vpíjeli do očí. Ani jeden nedokázali uhnout, jejich oči je k sobě připoutali a ani jeden se nedokázal odpoutat. Voldemort se lehce nahnul přes opěradlo křesla a pomalu se opět začal přibližoval k Lucyniným rtům. Místo očekávaného polibku ovšem narazil na její ruku. Rychle se vymrštila z křesla s energií, kterou by neočekával.
"Proč? Co to vlastně vyvádíte? Nejdřív mě chcete zabít, pak mě chcete zneužít k vítězství a teď co...?"zavrčela ledově a spražila ho pohledem. Nebyl schopen slova. "Myslím, že jste se chtěl někam přemístit, nemýlím-li se!"řekla teď o poznání milejším hlasem. Pohlédl na ní zkoumavým pohledem a pokusil se jí přečíst myšlenky, ale narazil na velkou obranu, která mu nikdy nestála v cestě. Mimické svaly se mu smrštili do rozzuřeného výrazu. Chytl ji za ruku, načeš cítila škubnutí za pupíkem a po chvíli se ocitla na po boku Voldemorta na pustině. Ještě chvíli se jí motala hlava, proto se držela studené ruky Voldemorta, ale po chvíli ji pustila. Pustinou vál lehký vánek, který jí čechral vlasy. Před ní stály Smrtijedi a přes jejich hradbu neviděla na to, co je před nimi. Někdo se ledově zasmál, až se jí chloupky na zádech postavili. Kousek od ní se rozestoupila stěna Smrtijedů a do kruhu vstoupil Voldemort. Chvíli bylo ticho, jen trochu slyšela nějaký vzlykot.
"Bulíš tu jako malá holka, Červíčku. Měl by si se mi postavit jako muž muži... Ale toho ty nejsi schopen... Škoda, mohl jsem si užít, takhle to dopadne jinak..."pustinným tichem se začal nést jedovatý šepot. Lucy vešla za Voldemortem do kruhu a spatřila Červíčka přikovaného ke sloupu. Najednou jí to došlo... To byl ten její sen... věděla co se bude dít... Voldemort vedle ní něco říkal, ale nevnímala ho. Nevnímala ani Červíčkův křik, když na něj Pán zla seslal Crucio.
Spatřila ji. Pomalu se plížila u země, aby nepoutala moc velkou pozornost. Zvědavě se obě prohlíželi. Lucy věděla, že ji lvice poznala. Nevěděla, jestli část její duše je v té kočkovité šelmě, ale něco jí k ní poutalo. Jako by si s ní rozuměla. Najednou lvice otevřela svůj chřtán plný ostrých zubů a z hlouby svého hrdla vydrala strašný řev. Lucy ztuhla. ROZUMNĚLA jí! Nevěděla jistě, ale připadalo jí, že říkala Zmizte... Zakroutila hlavou, ale pak si uvědomila, že když Temný pán může mluvit s hady, tak ona může... Střelila po něm pohledem. Střetla se s jeho. Chvíli na sebe jen zírali, ale pak promluvil k Smrtijedům.
"Necháme ho tomu lvu, ať se nažere... bude to pro něj horší, než umučení... "prohlásil a otočil se zpátky k ní. Opatrně ji chytl okolo pasu a přitáhl si jí k sobě. Na okamžik si myslela, že jí zase bude chtít políbit, ale nakonec jen ucítila to nenáviděné škubnutí za pupíkem a ocitla se v...
...ve Voldemortově ložnici...
Tuhle kapču jsem začala psát někdy ráno, takže už jsem skoro v poho... ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arriel Arriel | Web | 19. ledna 2008 v 19:42 | Reagovat

Fakt nádherné,já nevím co víc dodat :-) jsem ráda že jsi tu kapču napsala a moooooooooooc se těšíííím na tu další,co asi tam v té ložnici budou dělat .... mno uvidím :D

2 Evellyn Bellatrix Marvolo Helsing Evellyn Bellatrix Marvolo Helsing | 19. ledna 2008 v 19:51 | Reagovat

:D tak to neím ani jáá:D

3 Arriel Arriel | Web | 21. ledna 2008 v 20:53 | Reagovat

Kdypak bude pokráčování?Nějak se toho nemůžu dočkat :-) Doufám,že bude co nejdříve :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.