3.kapitola - Vyrovná se s tím?

3. ledna 2008 v 19:45 | Evellyn Bellatrix Marvolo Helsing |  Sourozenci až do smrti
Přináším sebou další dílek povídky o Harrym a jeho sestře... :)

Poté, co Brumbál Harrymu oznámil že má sestru a osobně je spolu seznámil, Emily a Brumbál odešli z chlapeckých ložnic, protože Harry s nimi nechtěl komunikovat, jen si sedl na okno a hleděl z něj ven. Oba rychle vyšli z Nebelvírské věže se zamračeným výrazem a mlčeli. Nakonec se slova ujala Emily.
"On se s tím nesmíří že? On mě neuzná za svou sestru...?"zeptala se s lítostí v hlase a se slzami v očích pohlédla na Brumbála.
"Myslím, že pokud budeš chtít získat Harryho důvěru, budeš se muset velmi snažit. Ale nic ti nezaručuji. Ztratil již mnoho svých nejbližších. Nebude si chtít přiznat, že už není sám. Nebude chtít, že by si mohla být další."na chvíli se odmlčel a pohlédl na ní se smutkem, ale také s jistou dávkou naštvanosti v obličeji. "Bohužel nevím, co se mu honí hlavou, proto nám nezbude nic jiného než čekat. Teď - pokud chceš - se běž projít po školních pozemcích, nebo se můžeš vrátit do Nebelvírské věže, ale předpokládám že teď Harry říká vše svým přátelům a proto si myslím, že to že jste sourozenci se moc dlouho neutají. Teď mě prosím omluv... Severus na mě čeká." usmál se na ní a a chodbou se vydal k ředitelně. Emily hleděla jak mizí v dály a po chvíli již jeho záda zmizeli za rohem. Ještě chvíli tam jen tak stála, ale nakonec se rozhodla, že si prohlédne trochu hrad. Neměla totiž ani malou chuť vrátit se do věže. Rozhlédla se a vydala se chodbou, která jak předpokládala, vede ven z hradu.
Po půl hodině se Emily konečně vymotala z Bradavických chodeb a octila se na svěžím vzduchu. Šla přímo za nosem a po chvíli dorazila k velkému jezeru, které obklopovalo mnoho stromů. V dálce viděla jeden velký, který se zrovna otřásl a jakoby se protáhnul. Nevěřícně na něj hleděla, ale po chvíli se rozesmála a pomyslela si : Já prostě ty kouzla miluju...
Šla úzkou pěšinkou mezi stromy, dokud nedorazila k jednomu, který jí naprosto uchvátil. Nedokázala poznat co přesně na něm bylo tak úžasného, protože se nijak nelišil od ostatních stromů okolo. Sedla si k jeho kořenům a naslouchala šumu listí a šplouchání vody v jezeře. Z nenadání ticho přerušil dívčí hlas.
"A... myslíš že je to pravda? Třeba to je jen nějaký nepovedený vtip... Ale ta podoba..."řekla dívka a na chvíli se rozhodstilo ticho, jen šustění listí přibývalo na síle jak se příchozí blížila. Emily si domyslela, že ten, na koho dívka mluví jen pokrčil rameny.
"Ale já myslím, že by sis s ní měl promluvit... Co když je to pravda?"ozval se chlapecký hlas, který Emily připomínal kluka, který navedl jí a Brumbála kde je její bratr.
"Najednou seš chytrej. To se ti to kecá, ale kdyby si byl na mém místě, nevěděl by si co dělat?!"ozval se rozzuřený hlas Harryho. Emily zatrnulo. Baví se o ní. Nesmějí jí tu najít. Rozhlídla se kolem sebe, kam by se mohla schovat, ale pak jí napadlo lepší východisko. Ty ofce, vždyť si zvěromág! Bliklo jí hlavou.
V jednu vteřinu seděla opřená o kmen dívka, jejíchž vlasy jí poletovali ve větru a v druhou vteřinu bylo mezi kořeny stromu schoulené do klubíčka malé mládě pumy. Za chvíli se Emily dostaly do zorného pole ony osoby, které zaslechla. Dívka vyjekla, když viděla malou pumu, ale Harry jí uklidnil.
"Co vyvádíš Hermiono, vždyť je to mládě, to nám neublíží..."zavrčel na ní a přišel blíž k mláděti - Emily. Natáhl k ní ruku a chtěl si jí pohladit, ale Emily zavrčela a lehce ho kousla do ruky, ale jelikož byla malá a zoubky neměla pořádně narostlé, nic se mu nestalo. Škoda... Pomyslela si Emily, postavila se a pomalým krokem došla k zrzatému chlapci, který začal pomalu couvat. Emily byla rychlejší a lehce se mu hlavou otřela o nohu. Zastavil se a pohladil si jí. Po chvíli, kdy se usadili pod velké koruny stromů se vrátili k hovoru...
"Víš jak mě štve, že celejch 15 let jsem sám, nemám rodinu, protože je všechny zabili a mám jen kamarády. A najednou se Brumbál přivalí s tou... Emily že je to moje ségra...-"jeho naštvaný proslov přerušila Emily - pumý mládě. Harry na ní nechápavě pohlédl, ale po chvíli si jí přestal všímat a mluvil dál. "...a ke všemu nosí jméno matky! Vždyť...-"pumí mládě se najednou vymrštilo z Harryho klína a malou tlapkou ho šlehlo do obličeje. Nikdo nechápal co se děje. Emily nakonec radši odešla, ale ještě stačila zaslechnout jak Hermiona říká:
"Ale ty se taky jmenuješ po otci..."
Emily se po chvíli, kdy se dostala z jejich dosahu, našla temné místo, kde nikdo nebyl a přeměnila se zpátky v člověka. Rozzuřená se vrátila do věže a zavřela se do ložnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oznámkuj Sourozenci až do smrti - jako ve škole

1
2
3
4
5

Komentáře

1 Arriel Arriel | Web | 6. ledna 2008 v 12:57 | Reagovat

:-) ach jo co k tomu dodat,prostě nádhera :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.