4.kapitola

5. ledna 2008 v 21:09 | Evellyn Bellatrix Marvolo Helsing
Po dlouhém přemlouvání sami sebe, jsem se dokopala k dalšímu dílku...

Lucy pomalu začala naskakovat husí kůže. Z dálky slyšela hlasy Smrtijedů a občas zaslechla slova jako mudlovská, nanyna, hraje, Pán zla, zabít . Začalo se jí dělat nevolno a nervozita a lehce strach jí začal prostupovat celým tělem. Svět se jí začal motat před očima a ona, aniž by si to uvědomila, padala k zemi a ve snaze se zachránit před pádem se chytla Voldemortova hábitu. Naštěstí Pán zla byl rychlý a stačil jí zachytit. Viděla ho rozmazaně a jako by jen siluetu.
"Jsi v pořádku?"zeptal se a pokoušel se nasadit starostlivý tón, ale nepovedlo se mu to. Lucy jen zakroutila nepatrně hlavou a šeptem řekla :
"Nevím… je mi špatně…"Najednou jí zem pod nohama zmizela a v houpavém rytmu se začala pohybovat ve vzduchu. Po chvíli si uvědomila, že jí Voldemort nese do nějaké místnosti. Ale k její hrůze ne do pokoje, nýbrž k smrtijedům. Rozrazil dveře a hluk uvnitř místnosti umlknul. Lucy ale stačila zachytit konec jedné věty, který ji na stavu nepomohl. …zabiju ji, jen na něj něco hraje…
"Sklapněte vy hlavy skopový!" zavrčel Voldemort a položil jí na pohovku, která byla pod zatemnělým oknem. "Taky nemůžete chvíli mlčet!"řekl a udělal prudký pohyb hůlkou a Lucy ucítila, jak jí neviditelná síla zvedla a pod hlavu jí nastrčila polštáře. Lucy se začalo dělat lépe a po chvíli byla schopná si sama sednout. Ale všechny oči, které jí sledovali ji strašně znervózňovali. Nikdo na ní nekoukal se strachem v očích, nýbrž většina na ní chtěla poslat kletbu, ostatní se o ní vůbec nezajímali.
"Tak chtěl bych vám představit, milý přátelé, Lucy. Není to čarodějka, ale to neznamená, že se k ní budete chovat špatně… není totiž zcela bez obrany… Nyní, Lucy, támhle ta žena v koutě s vražedným pohledem je Bellatrix, když budeš potřebovat, řekni jí. Další, koho by si mohla potřebovat, je támhleta blondýnka vedle Belly. Jmenuje se Narcissa. Ostatní ti představím dýl."usmál se na ní zvláštním úsměvem a otočil se ke smrtijedům. "Očekávám od vás naprostou poslušnost a doufám, že neuděláte nějakou blbost!"hlavou pohodil k Lucy. "Teď odejděte!!!"zvýšil hlas a čekal, až se pokoj vyprázdní. Pomalu přišel až k Lucy se slovy.
"Smím tě nyní pozvat na tu slibovanou večeři?"zeptal se ledovým hlasem a za ním se objevil velký stůl plný jídla.
"No… ano…"odpověděla Lucy a s jeho pomocí obtížně vstala a pomalu došla až ke stolu u kterého se pohodlně posadila do velkého křesla. Voldemort obešel stůl a sedl si do křesla naproti ní. Koukal na ní. Jen na ní koukal a nic neříkal. Lucy si vzpomněla, že se jí může dostat do hlavy, proto se soustředila na závěs, který pokrýval okno. Stále nic. Ticho. Všude jen to hrozné ticho. Lucy začala být znovu nervozní.
"Tak co bude?"ujelo ji najednou a ona již nedokázala nic udělat ani s tou větou, ani s podrážděným tónem, kterým jí vyslovila. Chytla se za pusu a sledovala, jak Voldemortovi naproti ní začínají rudnou oči zlostí. Praštil vší silou do stolu a prudce se vymrštil z křesla.
"Jak…jak si dovoluješ semnou takto mluvit?"zeptal se ledově klidným hlasem, přestože měl v obličeji naštvaný výraz. "Co si myslíš, že zatraceně jsi? Mám vyzkoušet, jestli se ubráníš Cruciu? Nebýt toho, že mi budeš užitečná a že zatím nevím jak tě zabít, byla by si dávno mrtvá!"zašeptal ledovým hlasem, až Lucy měla pocit, že jí polili ledovou vodou.
"Jak vám mohu být nápomocna? Já takový mudlovská šmejdka..!"pro změnu se postavila Lucy, ikdyž se musela přidržovat stolu, aby nespadla.
"Řekneš mi do podrobna, jak se můžu zbavit toho Potterovic spratka a pak možná najdu způsob, jak tě poslat zpátky do tvého světa."řekl a pohodlně se usadil v křesle a vychutnával si pohled na Lucy, která nevěděla co říct.
"Aha… takže mě využijete… a pak MOŽNÁ mě pomůžete… krásné vyhlídky!" ulevila si a sedla si zpátky do křesla. "Nemyslete si, že jsem naivní. Neřeknu vám vše. Pokud nebudu mít jistotu, že mě nezabijete, neřeknu vám ani slovo!"řekla stejně ledovým hlasem Voldemortovi. Kdyby nebyl takový… klidně bych se mohla i…zarazila se. To nesmí dopovědět. Pohlédla na Voldemorta. Z jeho výrazu se dalo vyčíst, že je zvědavý na konec věty, kterou si již nedomyslela. Pomalu se sklonila nad talíř se slovy "Dobrou chuť" a začala jíst, ignorujíc Voldemortův zvídavý pohled.
Po zbytek večeře bylo ticho, které narušovalo jen tiché tikání hodin a občasného příchodu Červíčka, který se na Lucyin vkus moc vtíral Voldemortovi. Dokonce Lucy připadalo, že se to Voldemortovi nejspíše začínalo přejídat. Když Voldemort dojedl, tak chvíli jen seděl s nasupeným výrazem a poté z nenadání zařval.
"Kde je ta zatracená skřítka?!"o pár vteřin později se rozrazili dveře a v nich stála ta samá skřítka, která odváděla Lucy do pokoje. Unaveně oddechovala.
"Můj pane, byla js--"začala skřítka, ale nedořekla, protože ji přerušil Voldemort.
"Mě nezajímá kde si byla, nebo co si dělala. Teď odveď Lucy do pokoje, tohle vyřešíme později!"zašeptal nebezpečným hlasem a skřítka se celý rozklepala strachy. Pohlédla na Lucy, kterou chytla za rukáv a táhla jí do jejího pokoje.
Proletěli chodbou, že Lucy nestačila rozeznat, co je socha a co je člověk. Po chvíli se ocitla před dveřmi svého pokoje a hned na to již ležela na posteli. Hlavou jí proletěla poslední myšlenka. Takový malý tvor… a tak silný… A usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oznámkuj Tajemsvtí krve - jako ve škole

1
2
3
4
5

Komentáře

1 Arriel Arriel | Web | 5. ledna 2008 v 22:30 | Reagovat

Jééééééééééééé fakt krásné :-) honem s další kapčou :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.