4.kapitola - zajímavý konec dne

7. ledna 2008 v 20:26 | Evellyn Bellatrix Marvolo Helsing |  Sourozenci až do smrti
Konečně je tu další pokračování této povídky... :)

Emily byla zdrcená co si a poslední den prožila. Nevěděla kudy kam, co má dělat dál. Dozvědět se, že má bratra se dá ještě přežít, ale to že on jí odmítá je pro ní hrozné. Svoje modré oči upírala na červeno - oranžová Nebelvírská nebesa na její posteli a hlavou jí běhalo mnoho myšlenek, až je nemohla nikam zařadit a už vůbec ne se jich zbavit. Je vůbec dobré, že jsem přešla na tuhle školu? Možná že kdybych se vrátila zpátky na mou starou, tak se vše zlepší… A nebo že by ne? Že by to bylo na opak? Ale co Harry… nedokážu snést to, že mě nehodlá přijmout jako svou sestru. Nejhorší na tom je, že odmítá fakt, že nesu jméno Lily… jméno jeho matky. Jméno NAŠÍ matky! Nebude si jí přivlastňovat, je to i moje matka!
Najednou se v Emily vzala síla. Síla zvítězit nad tím vším. Ano, je to moje matka a to, že mám její jméno a vůbec jméno Potter, tak to znamená, že jsem její dcera a nehodlám se nechat utlačovat od svého bratra!
Rázně se posadila na kraj postele a pohlédla na svůj stolek, kde měla položené všelijaké své drobnosti. Ať už to byly náramky, nebo dárky na rozloučenou od kamarádů, ale také i rozvrh, který dnes v řiditelně dostala od Brumbála. Vzala ho do rukou a začetla se. Dneska jí už žádné hodiny nečekají, ale zítra hned první hodina lektvary s tím nafoukaným blbečkem.. jak se jen jmenoval… mastný vlasy, hákovitý frňák… Srebus…? Ne, to zní jak Srabus… Servus?Už to mám! Severus… ale jak dál…Snake? Houby Snape… to je tak podobrý, kriste pane…!
Ušklíbla se. Emily byla ve své třídě mistryně na lektvary a proto doufala, že se zejtra nějak neztrapní. Sice neznala učitele, ale doufala… Vykročila ke svému kufru a pomalu začala vybalovat. Vybalovala opravdu pomalu, protože než se nadala, již se stmívalo a ona si s hrůzou uvědomila, že jí strašně kručí v břiše. Chvíli se rozhodovala, jestli má vsadit na své kuchařské umění a sama si něco vyčarovat, nebo radši jít na večeři do Velké síně. Jenže když si uvědomila, kolik lidí tam bude a jak na ní budou upírat své pohledy, skroutil se jí žaludek znovu, ale tentokrát nechutí a nervozitou.
Pohodlně se usadila na postel, švihla hůlkou a její kufr jí přistál u nohou. Tak, špičkový stůl to není… ale i tak se hodí… pomyslela si a švihla znovu svou hůlkou. Ve vteřině se před ní objevilo tolik lahůdek, že hned věděla, že jestli je všechny sní, bude jí špatně… Hodně špatně.
Asi po půl hodině, kdy konečně dohodovala, jedním mávnutím hůlky vše uklidila, lehla si na postel a vytáhla si knížku z pod postele. Ani neřešila jakou si vezme. Prostě chmátla a vytáhla. Než se ale stačila začíst, vtrhla do ložnice dívka s hustými, střapatými, hnědými vlasy. Poznala ji, ale dělala jako že se neznají. Chvíli na sebe zírali, ale pak se rychle Emily postavila a přistoupila k ní, podívajíc ruku dívce.
"Emily… Emily Potterová."řekla a silným stiskem potřásla dívce rukou. Chvíli na ní jen hleděla, ale pak si vzpomněla, že je slušné, aby se také představila.
"He-Hermiona Grangerová."řekla a vymanila se z Emilyninýho sevření ruky a šla k posteli, která byla přímo naproti té, kterou měla Emily. Chvíli naplňovalo ložnici mučivé ticho, které nakonec k Emilyně radosti přerušila Hermiona.
"Tak jak se ti líbí u nás na škole?"zeptala se a mile se na ní usmála. Zajímalo by mě, jaký má na mě názor…bliklo Emily v hlavě, ale ihned myšlenku zapudila.
"Je to tu hezký, jen ty chodby, je jich tu moc, dneska jsem tu snad půl hodiny bloudila."usmála se Emily a praštila sebou do peřin se strhaným výrazem.
"To máš pravdu, jednou jsem chtěla jít na záchod a místo toho jsem se dostala do učebny lektvarů… To si měla vidět Snapea a jeho výraz…"zašklebila se Hermionam, zkřivila výraz do nepopsatelné grimasy a Emily si hned uměla představit, jak to asi vipadalo. "Vlastně ty ho asi neznáš…"zarazila se Hermiona a přestala se smát.
"Ale jo znám, je to strašný individuum, kdybych nevěděla, že je to profesor, vysmála bych se mu do obličeje…!"usmála se na ní Emily a obě se začali opět smát.
Za chvíli se obě bavili jako staré kamarádky a Emily již přešel názor, že je to jen další namyšlená šprtka a ke všemu Harryho kamarádka. Podle ní to byla skvělá holka… Sice nevěděla, jak se k ní bude chovat před Harrym, ale ona moc kamarádů nepotřebovala… Nikdy jimi nebyla obklopena, tak proč teď… proč tak najednou…
Bylo již moc pozdě, když obě dívky zalehly ke spánku, vyčerpány mluvením a smáním… oběma se zdál hezký sen… ale prozrazovat ho nesmím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.