7.kapitola

12. ledna 2008 v 17:12 | Evellyn Bellatrix Marvolo Helsing
Další kapča je tu a VYŽADUJI od vás komentáře, jinak stávkuju... :))

Lucy sebou trhla. Vyděšeně se kolem rozhlížela s rukama si chmatala na hlavu a na tělo. Bála se že bude mít na sobě chlupy. Lví chlupy. Šaty měla promočené potem. Její sen byl tak živí, že jí připadalo že stále cítí v nose tu vůni krve. Pokoušela se zahnat myšlenky na ten sen, ale pokaždé, když se jí to podařilo, našel si skulinku a vrátil se zpátky. Pořád viděla vytřeštěné oči toho muže, ale nepamatovala si jeho tvář. Jen ty oči, které se tak báli a prosili o život, ale ona jako nemilosrdné, dravé a krvelačné zvíře to přehlídla… a rozcupovala ho na kousky. Nejspíše. Konec neviděla. V duchu byla ráda, že neviděla krev muže, které všude stříkala, ale díky její fantazii si to vše dokázala proti své vůli představit.
Rozklepala se při té představě a na celém těle se jí udělala husí kůže. Vstala z postele a začala se převlékat do připravených sametových zelených šatů, které ji někdo připravil v noci vedle postele. Odhadovala to na skřítku, ale také jí hlavou blýsklo, že by to mohlo být dílo Voldemorta, ale nad tou myšlenkou se ušklíbla, zavrtěla hlavou a pomalu se začala soukat do šatů. Když po dlouhých 5 minutách byla konečně oblečená v šatech, ozvalo se jemné zaťukání a po něm následovalo zavrzání dveří.
Vyděšeně sebou škubla, když ve dveřích spatřila malého člověka s malýma uslzenýma očima, které si ji zvláštním pohledem prohlíželi. Jeho malé tělíčko, které bylo oblečeno do starých roztrhaných šatů jako by dávalo najevo, že je tu terčem týrání. Pomalu za sebou zavřel dveře a nenápadně je zamknul. Lucy to ovšem neuniklo a začala se bát.
"Ahoj sluníčko…"zašeptal křaplavým hlasem a pomalu se k ní začal přibližovat. Lucy před ním s děsem v těle začala couvat, ale narazila na zeď. Nebylo úniku, leda skočit z okna, ale než by ho otevřela, on by jí chytnul.
"Pá-pán zla říkal… že… že mi nik-do nesmí ublížit!"vyhrkla že sebe a po zdi se posunovala co nejdál od muže.
"Jenže Temný pán tu není a nikdo mi v tom nezabrání…"zasmál se a z nenadání vyběhl k ní. Nestačila utéct, její reakce byla zpomalená.
Hrubě jí chytl za ruce a pokusil se k ní přiblížit, aby jí políbil na ústa, ale Lucy mu šlápla na nohu a poté do něj kopla. V jeho obličeji se objevil rozhněvaný výraz. Uhodil Lucy do obličeje a hodil s ní o zem. Začala se plazit po zemi co nejdál od něj, ale on se jen ironicky ušklíbl a šel k ní. Mávl hůlkou a Lucy se vznesla do vzduchu a tvrdým nárazem přistála na posteli.
"Tohle… tohle si nebudeš dovolovat…"zašeptal a přišel k ní. Chvíli jen nad ní stál, ale pak prudkými pohyby z ní začal ztrhávat šaty. Lucy do něj kopala, škrábala a ječela, ale nepodařilo se jí utéct. Místo toho schytala dalších pár nemilosrdných úderů, díky kterým upadla do bezvědomí…
**
Lucy cítila vůni levandule a celá byla jakoby v bavlnce. Bylo jí krásně teplo, proto nechtěla otevírat oči, ale slyšela nějaký rozhovor. Pomalu se začala probouzet a čím víc byla vzhůru, tím víc cítila každý sval na svém těle, který ji bolel. Namáhavě otevřela víčka a zamžourala do oslnivého světla vycházející z krbového ohně. Spatřila několik siluet o kterých nevěděla kdo to je. Jedna z nich k ní přistoupila a svou ledovou ruku jí položila na čelo. Celou jí projel mráz, při jejím dotyku.
"Lucy… Lucy… slyšíš mě…"promluvila osoba nad ní a ona pochopila, že je to Voldemort. Jeho hlas zněl ovšem jinak. Sice nezmizel jeho starý ledový hlas, ale teď byl lehce vyděšený. Kdyby byla Lucy v pořádku, hned by začala přemýšlet, jestli se bojí o informace, které by spolu s ní mohli umřít, nebo jestli ji nemá malinko rád. Ale teď neměla sílu na to myslet.
"Co… se stalo?"hlesla Lucy a hlava se jí zatočila jako po dlouhém vysilujícím maratónu.
"Nemluv, Lucy. Vysiluje tě to. Když jsem se vrátil sem do svého sídla, chtěl jsem tě jít navštívit. Ovšem místo abych s tebou prohodil pár slovíček, uviděl jsem Červíčka jak se nad tebou sklání a trhá z tebe šaty…"na chvíli se odmlčel a potichu si k ní přisedl na postel. "Až ti bude lépe, půjdeme ho potrestat. Zatím jsem ho jen mučil…"usmál se na ní. Byla schopna jen přikývnout a poté opět padala do spárů bezvědomí a zvláštních snů…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arriel Arriel | Web | 12. ledna 2008 v 17:47 | Reagovat

Krása,fakt nádhera líbí se mi to a doufám,že Voldík Červíčka zabije :-) už toho malého krypla mám dost! :-)

2 Evellyn Bellatrix Marvolo Helsing Evellyn Bellatrix Marvolo Helsing | 12. ledna 2008 v 19:17 | Reagovat

jn, já červíčka taky nenávidím..! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.