Jak Lucius a Narcissa ke Dracovi přišli...

10. ledna 2008 v 20:28 | Evellyn Bellatrix Marvolo Helsing
Již uplynulo pár let, co se Narcissa a Lucius vzali. Jejich sňatek byl pro zachování čistokrevného rodu, proto by byl velký div, kdyby se do sebe zamilovali. Ale divy se dějí…! Jejich manželství, ať to na první pohled nevypadalo bylo plné lásky, něhy a porozumění. Ale jedna věc jim chyběla. Dítě. Lucius nemohl mít děti. Pro oba to byla velká rána. Narcissa byla velmi nešťastná, protože si vždy přála mít malé miminko o které by se mohla den co den a noc co noc starat. Později se s i ním vztekat. Lucius zase byl nešťastný, protože než si Cissu vzal, slíbil jejím rodičům, že jí udělá šťastnou, ale zatím se mu to nedařilo… Cissa začala chřadnout, její životní elán se začal vytrácet a ona chodila jak tělo bez duše.
Když to vypadalo, že všechny naděje jsou ztraceny a Cissa a Lucius nebudou mít nikdy děti, přiletěla do jejich velkého panství černá sova s býlími flíčky. Když zaklepala svým šedým zobákem na okenní rám, Narcissa sebou vyděšeně škubla.
"Co je tam napsané?"zeptal se Lucius svým chladným hlasem Cissy, když vzala sově ze zobáku dopis. Pomalu otevřela obálku a začetla se. S každým slovíčkem jako by byla bledší, až nakonec vypadala jako stěna. Lucius k ní vystrašeně přiskočil a chytl do náruče.
"Callidora… ona… zemřela…!"hlesla Cissa a upustila dopis ze svých dlouhých prstů. Nešťastným pohledem shlédla na Luciuse, který jí objal v jeho teplém náručí a něžně jí políbil do vlasů.
"Nejdřív se uklidni, má drahá. Poté pošleme sovu zpátky s přáním upřímné soustrasti a poptáme se, kdy bude obřad… Jen se vyplač… uleví se ti.."zašeptal když jeho žena začala brečet. Vzal jí něžně do náručí a pomalu kráčel potemnělými chodbami až do jejich ložnice. Cissu uložil do postele a s údivem sledoval, jak se rychle uklidnila a usnula…
**
Hustá mlha pokrývala velký hřbitov. Objímala náhrobky jako milence. Tak něžně, láskyplně a přitom nebezpečně, protože v její náručí se někdy někdo ztratí. Přímo do její náruče kráčela troška lidí v černém a se zkroušeným výrazem. Byly rozděleny na dva skupinky. Jedna plakala od srdce a bylo vidět, že to myslí upřímně. Jejich rudovlasé vlasy zářili do pochmurného dne. Ve druhé skupině bylo víc lidí, kteří kráčeli s hranými výrazy, někteří se dokonce ani nesnažili něco hrát.
Před nimi v se objevil velký náhrobek. Jeho velikost přesahovala mnohokrát člověka a jeho okraje byly zakrouceny do všelijakých představitelných i nepředstavitelných tvarů.
Když všichni dorazili až k náhrobku, vystoupila z hloučku lidí bloňďatá žena. Rudovlasý se na ní podívali s tázavým pohledem. Pomalu kráčela po promrzlé zemi a pomalu začala všem podávat ruce na pozdrav a z nenadání začala brečet. Byla to Narcissa. Její manžel na ní nechápavě a zvědavě díval. Tohle nečekal. Věděl, že Callidora byla s Cissou velká kamarádka, ale nikdy by nepomyslel na to, že by udělala tuhle věc. Tázavě se podíval na matku Cissy, který jen nechápavě pokrčila rameny a povrchním, zlým pohledem provrtávala Narcissu a věděla, že ho na sobě cítí.
Celý obřad trval jen chvíli. Po jeho konci se všichni odebrali ponurou cestou zpátky k přenášedlům, které je dopravili do hostince, kde se konala pohřební hostina. Lucius si odtáhnul do tiššího prostředí Cissu a málem se spolu pohádali. Je zbytečné, rozebírat proč. Je to více méně jasné.
Když se již hostina blížila ke konci, potichu a hlavně nenápadně opustila Narcissa místnost i se smutečními hosty a pomalu procházela okolí domu. Narazila na ženu, které v lehce kolébala malé miminko v kočárku. Již z dálky cítila magii kolem miminka, ale kolem jeho matky ne. Pomalu se k ní přikradla a navázala s ní rozhovor.
"To je ale krásné miminko."zašeptala. Žena se na ní vyděšeně podívala. Její hlas zněl totiž velmi ledově, zle a nebezpečně. Cissa se na ní jen ušklíbla, vědoma si svého tónu.
"Jakpak se jmenuje?"zeptala se nyní o něco milejším tónem.
"Dr-Draco."zakoktala žena a vyděšeným výrazem se rozhlížela, jestli někoho neuvidí. K jejímu štěstí se uličkou k nim přibližoval vysoký muž s bloňďatými vlasy. Žena byla šťastná že není sama s tou zvláštní osobou. Uchopila rukojeť kočárku co nejpevněji a rychlím krokem vyrazila vstříc muži,
"Dobrý den, jsem ráda že jste tu. Támhleta žena mě obtěžuje.." hlesla a ukázala na Narcissu, která jen stála v temném stínu domu a pozorovala celý výjev.
"Ach… mile rád vám pomůžu."odvětil muž chladným hlasem s nádechem ironie. "Je to moje žena víte.."řekl Lucius a rychlostí blesku vytáhl hůlku. Žena nestačila jednat. Nestačila ani zakřičet. Ulicí se mihl zelený paprsek světla a ona padla k zemi.
Narcissa rychle vyběhla a Lucius si na chvíli myslel, že běží k ženě, ale když doběhla ke kočárku, ve kterém vzlykalo malé miminko, pochopil.
"Jmenuje se Draco… Draco Malfoy…"hlesla Narcissa a zahalila malého chlapečka pod svůj hábit. "Konečně jsme rodina…"usmála se a přitulila se k Luciusovi, který se s úsměvem s jeho ženou a synem přemístil do jejich panství…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arriel Arriel | Web | 11. ledna 2008 v 22:03 | Reagovat

Fakt dobrý nápad,to bych nečekala :-)

2 Ivi Ivi | 2. dubna 2008 v 22:12 | Reagovat

to ja taky ne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.