Koho si vybrat? I

3. ledna 2008 v 10:46 | Evellyn Bellatrix Marvolo Helsing
Odbíjela půlnoc a všichni studenti Bradavic už poklidně spali po namáhavém dni, kdy George a Fred utekli ze školy a zanechali po sobě velkou spoušť. Jen jediná dívka nespala. Procházela se sama po potemnělém hradě a přemýšlela nad tím, co se kolem ní děje. Nevnímala jak dlouho se prochází, ani kde se nachází... hlavou se jí honili dva kluci... Jeden byl její nejlepší kamarád hned od prvního ročníku a druhý... .je její největší nepřítel. Ron a Malfoy... tak odlišní a přitom tak podobní. Ona ví, jak jí Ron má rád, proto se s ní minulý školní rok nebavil, ale nic jí neřekne! A Malfoy? Pořád jí nadává do mudlovskejch šmejdek, sesílá na ní, Rona a hlavně Harryho kletby.... ale dneska...
První sluneční paprsky pronikali těžkými závěsy dívčí ložnice. Hermiona vstala dneska dřív, celou noc nespala, měla předtuchu, že se něco stane. Pomalu a potichu se oblékla a sešla do společenské místnosti. V křesla dřímal v nepřirozené poloze Ron. Musela se usmát, zřejmě se chtěl učit, ale jako vždy usnul... Prošla potichu kolem něj a rychle seběhla schody až do Velké síně. Nikdo tam nebyl, jen u zmijozelského stolu... Malfoy. Zdvyhl své oči od jídla a změřil si jí pohledem, až jí naskočila husí kůže. Rychle si sedla a začala jíst jídlo, které bylo před ní. Vytáhla si knížku, aby nevypadala moc nervozně a začala si číst. Nastavila jí tak, že Malfoy nemohl poznat, jestli kouká do knížky nebo na něj.
Dělal, že se soustředí na jídlo, ale vždycky se na ní nenápadně podíval a pak dělal, že si prohlíží výzdobu Velké síně. Hermiona to nemohla snést, proto hltala jak nejrychleji mohla, chtěla co nejdřív odejít, ač věděla, že první hodinu má se zmijozelem...
"Hey, Malfoy, co tu děláš tak brzo?"Uzval se hluboký hlas Malfoyovích kumpánů. Hermiona věděla, že zůstávat tady je blbost, proto si hned zbalila věci, naposledy šlehla pohledem po Malfoyovi, který jí pohled oplatil a utíkala ze síně. Strašně se jí ulevilo, když se vyběhla na školní pozemky a pomalu se louda k Hagridově hájence. Čím víc byla blíž, tím šla pomaleji. Otočila se na hrad a podívala se kolik je hodin. Až za HODINU jí má začít vyučování. Chvíli jen tak koukala na školu... začali se jí vybavovat vzpomínky, kdy poprvé vstoupila do školy, kdy jí poprvé nasadili na hlavu moudrý klobouk a zařadili do Nebelvíru. Jak pamáhala Harrymu zachránit Kámen mudrců, aby ho nedostal do rukou Voldemort, nebo ve druhém ročníku, kdy zkameněla, protože viděla odraz baziliškových očí... tolik zážitků... Prudce se otočila na podpatku a utíkala k jezeru.
Jezero a jeho okolí měla strašně ráda, vždycky si tu mohla odpočinout, nikdo jí nerušil, nebo si mohla udělat domácí úkoly. Občas sem zašla i s klukama, ale ty v poslední době si něco mezi sebou špitají a jí nic neřeknou...
"Grangerová..co ty tady?"Ozvalo se za ní. Prudce se otočila až její hříva zavlála ve větru a odrazila sluneční paprsky, které pronikali listím. Dívala se do těch jeho diamantových očí, jindy tak chladných, ale teď... přátelských... nikdy neviděla v Malfoyovích očích to co teď...
"Co... já? Coby... sedím!"odpověděla mu trochu naštvaným tónem, jako by to vipadalo, že je naštvaná, že jí vyrušil. Odvrátila pohled od něj a zahleděla se na jezero, aby se na něj nemusela koukat.
"To vidím, že tady nestepuješ..."ušklíbl se s trochou jízlivostí v hlase a sedl si vedle ní. Střelila po něm tázavým pohledem, proč si vedle ní sedl. Místo odpovědi se jen dočkala jeho úsměvu. Opřel se o strom a zavřel oči. Hermionu napadlo, žeje tak nádherný, když jen tak sedí... vipadá, jako když spí, je tak zranitelný... Chvíli na něj koukala a musela se krotit, protože její nutkání ho políbit, bylo čím dál větší...
"Nemusíš si mě tak prohlížet..."zašeptal a otevřel svá kukadla. Oba se na sebe koukali, nemohli se odtrhnout. Hermiona cítila, jak jí v těle začínají poletovat motýlci, ruce se jí začali třást a její tep se zrychlil. Draco, jako by to vycítil, jí lehce chytl za ruku a sevřel jí do své. Druhou rukou jí odhrnul její kadeře, které jí spadli do obličeje a lehce jí při tom pohladil po tváři. Hermiona věděla, že to co dělá, není dobře, ale bylo jí to jedno, všechno odhodila za sebe a pomalu se začala přibližovat k Dracovím rtům. Ve vteřině, kdy se jejich rty setkali, jimi projela elektřina, každým kouskem jejich těla. Draco jemně objal Hermionu kolem pasu a přetáhl jí k sobě na klín. Nic nenamítala, takže jí začal líbat vášnivěji. Oba si vychutnávali dotyky toho druhýho, jako by to bylo to poslední, co zažijí.Nevěděli jak dlouho se líbali, ale z dálky slyšeli dupot jejich spolužáků. Odtrhli se od sebe a chvíli na sebe jen koukali.
"Asi bych už měla odejít..."špitla hermiona a odsunula se od Draca. Sebrala ze země knížky, které vysypali při tom, když se líbali, postavila se a pohledem sjela k němu. Koukal na ní s láskou a něhou v očích. Pomalu se postavil, pohladil jí po vlasech a do ruky jí dal nějaký prstýnek. Podívala se na něj. Byl to nádherný zlatý prstýnek, s červeným kamínkem uprostřed a okolo něho pár malých diamantů.
"Co... proč...?"Zdvihla pohled od prstýnku na Draca. Nechápala,proč jí dává prstýnek,tak velké ceny...
"Nech si ho Hermiono,prosím...."jeho hlas byl tak něžný,že to Hermionu vyděsilo,takhle ho mluvit ještě nikdy neslyšela.Když chtěla něco namítnou,že si ho nemůže nechat,položil jí na pusu prst a políbil na čelo."Musím jít...měj se..."zašeptal a už od ní kráčel pryč a ani se neohlídl...nechal jí tam stát samotnou s prstýnkem v ruce...
Omluvám se za chyby a doufám,že se vám ta povídka líbí,bude pokráčko...(PS:obrázek,který byl přiložen k tomuto článku a i k druhé části povídky jsou z mého bývalého blogu!!=c))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blabal Blabal | E-mail | 3. června 2008 v 13:10 | Reagovat

Jak jsem psala mas moooc hezky povidky,jen tak dal...jsi sikovna

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.