Povídka o lásce k Voldemortovi...

20. ledna 2008 v 9:36 | Evellyn Bellatrix Marvolo Helsing
Položila svou dlaň na levou stranu své hrudi. Cítila jak jí bije srdce. Přestože na povrchu vypadala normálně, uvnitř krvácela. Její srdce byla roztrháno na kusy… bez milosti.
Už když ho spatřila, věděla že si ho nesmí pouštět k tělu, že je nebezpečný. Viděla to v jeho černých očích, které na ní hleděli zvláštním pohledem. Věděla, že ji může velmi ublížit, ale nedbala na svůj hlas, který ji šeptal, ať je na pozoru. Nechala si ho proniknout pod kůži, nechala aby jí celou ovládl. Byla šťastná, myslela si, že jí miluje, že ona patří jemu a on jí. Jenže když ho omrzela, tak jí hrubě, bez milosti odkopnul a odešel. Neřekl ani sbohem… jen se s úšklebkem otočil a odešel.
Přestože jí nyní na levé ruce pulzovalo bolestí Znamení zla, nikam se nehodlala přemístit. Věděla, že i když není již jeho milenka, je stále Smrtijedka a je její povinnost mu sloužit. Ale hodlala odporovat… Chtěla ho ještě naposledy vidět rozzuřeného… Chtěla vidět ten pohled, až jí uvidí… až uvidí jak pozvedne hůlku. Pozvedne ji proti sobě… a zabije se… Zabije sebe a jeho dítě…
Její touha spatřit ho netrvala moc dlouho. Nebylo totiž poprvé, co nepřišla. Z nenadání se objevil před ní se svým ledovým výrazem. Jen na sebe koukali. Upřeně do očí. Pomalu proti ní pozvedl hůlku, ale okamžitě strnul. Hleděl na její zakulacující se bříško. Tvář se mu zkroutila do grimasy, kterou u něj v životě neviděla. Mísila se v ní nechápavost, lítost, nejistota…
"Ty jseš těhotná…"řekl svým ledovým hlasem. Ucítila jak se dítě uvnitř hnulo, když jen ucítilo jeho přítomnost.
"Postřeh…."šeptla a neuhnula pohledem.
"Kdo je ten šťastný člověk? Ale nemysli si, že ti jiný stav dává možnost neuposlechnout mé volání.."řekl a opět se mu na obličeji objevil starý známí ledový výraz.
"Vím, že nesmím neuposlechnout. Ale já tě již nechci poslouchat. A pokud chceš vědět, kdo je otec, vzpomeň si s kým jsem poslední dva měsíce před půl rokem spala…"řekla stejně ledovým hlasem, že by mu mohla konkurovat. Sledoval ji a nehnul ani brvou.
"Takže to dítě je… moje?"zeptal se hlasem, jako by se bavil o famfrpálovém zápase. Ona se však ani nehnula... Neměla se k tomu odpovědět mu. "Nebudu se dvakrát ptát, Bellatrix!!"zavrčel a dvěma dlouhými kroky stál u ní a nemilosrdně jí sevřel ruku jako svěrač.
"Proč? Proč to chceš vědět? Odkopl si mě jako kus hadru a nestaral si se co semnou bude! Proč tě zajímá, jestli je to tvoje dítě... Odpověď zní NE! Je to jen moje dítě! Dítě bez otce, protože ten, kdo ho zplodil, nebyl nic víc než dárce!"vykřikla a v jejích očích se z nenadání objevil rudý plamen zloby. Přesně takový, jaký míval sám lord Voldemort ve svých. Na chvíli strnul, ale po chvíli ji pustil, načež ji bez milosti udeřil do obličeje, až spadla na zem.
"Nemluv semnou takovýmto tónem! Stále jsem Pán zla! Pro smrtící kletby daleko nechodím!"zavrčel na ní a odešel si sednout na křeslo, které stálo kousek od ní.
Tak ona je těhotná... Těhotná semnou. Ve svém lůni nosí mé dítě! Už půl roku... a nenechala si ho vzít. Ona má mé dítě! Naše dítě... Můj jediný potomek...
Sledoval jak se těžkopádně pokouší vstát na nohy a přitom se drží za své bříško. Když konečně stála, odhrnula si černé vlasy jako uhel z čela a rukou si přejela po sametových červených šatech, které pod sebou skrývaly bříško. Pomalu přišla až k němu a rukou mu naznačila aby vstal.
"Jakým právem, my ukazuješ, abych se zvednul?"vyštěkl na ní.
"Právem těhotné ženy!"zavrčela na něj a když pochopila, že se neodlá zvednout, tak se opatrně posadila na jeho klín a s velkým oddechnutím si přejela po bříšku. Celý den byla unavená a to, že jí před chvílí uhodil ji ještě více vyčerpalo. Lehce se o něj opřela a s hlubokým a nepravidelným dýchaním zavřela oči. V místnosti bylo ticho. Když najednou ucítila něčí ruku na svém bříšku, vyděšeně sebou škubla. K jejímu údivu ji hladil po břiše Voldemort se zvláštním úsměvem na tváři.
"Já budu táta..."hlesl a Belle připadalo, že na chvíli v jeho očích viděla náznak slz.
"Myslíš?"řekla a podívala se na něj neutrálním pohledem. "Myslela jsem, že si mě přišel potrestat že jsem neuposlechla. Že si mě přišel zabít..."zašeptala jedovatým hlasem a nepatrně zvedla obočí, očekávajíc jeho odpověď. Ta se jí ovšem nedostala.
Lord Voldemort se k ní naklonil a lehce jí políbil na rty. Nejdřív se chtěla odtrhnout, ale poté se mu plně oddala. Vychutnávala si jeho plné teplé a dnes něžné rty. Když opět otevřela oči, spatřila jeho krásnou, ohněm prosvícenou komnatu.
"Od teď jsi Paní zla... přijímáš?"zašeptal ji do ucha. Bella neváhala, ani se nerozmýšlela. Příkývla a hlavou jí probleskla myšlenka... A to jsem se chtěla zabít...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 awera awera | Web | 30. ledna 2008 v 20:44 | Reagovat

hezkej happy end...

2 Ivi Ivi | 2. dubna 2008 v 22:10 | Reagovat

happy end....

3 drac.duce.prada drac.duce.prada | E-mail | Web | 4. května 2008 v 15:24 | Reagovat

Ahojky, knížky o HP jsem kdysi měla v oblibě a časem to nějak "upadlo", ale tyhle povídky jsou moc dobré. :) Píšeš čtivě.  :) Líbí se mi. ;)

4 Amy leeeee Amy leeeee | E-mail | Web | 8. července 2008 v 17:18 | Reagovat

To je krásný........fakt nádhera =-) takej suppa heppáč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.